Landsknechti

Landsknechti byli vojenská žoldnéřská elita období konce 15. a 16. století.
Jejich název je odvozen z německých slov Land (země) a Knecht (pacholek, nebo sluha).
Jednotky původně zformované císařem Maxmiliánem I. Habsburským bojovaly v téměř každém konfliktu napříč 16. stoletím. Regimenty čítající tisíce mužů, pocházejících z celé Evropy, převážně však z Švábska, Alsaska, Flander, nebo Porýní, byly trénovány především v používání dlouhé píky a čtvercové formace, přebrané od obávaných Švýcarů.
Zkušenější z landsknechtů mohli být jmenováni takzvaným doppelsöldner („dvojitý žoldneř“ – dostávali dvojitý plat), ti pak bojovali také s halapartnami, partyzánami, nebo zpopularizovanými obouručními meči zvanými beidhänder (později zweihänder). Charakteristyckým společníkem landsknechta byla jeho poboční zbraň Katzbalger – krátký renesanční meč příznačný svou robustní stavbou a především pak esovitou záštitou.
Nebyl jim však cizí ani boj na větší vzdálenost a proto často využívali i luky, kuše či předchůdce mušket arkebuzy.
Nejvýraznějším znakem, viditelným na první pohled bylo bohaté, pestré a barevné odění, v podobě prořezávaných kabátců a nohavic, podložených často kontrastními látkami.

O vystoupení

Renesanční parodie o tom, jak mohl vypadat život Landsknechtů ve vojenském táboře, když zrovna nebojovali na bitevních polích. Velitel práská bičem a honí vojáky, kteří ač neradi, musí cvičit, šermovat a vůbec utužovat morálku. Nejen chladnými zbraněmi živ je profesionální žoldák a proto přijde na řadu „černý prach“ a to i jinak než jen v podobě palných zbraní, nebo například lukostřelba na „živý“ terč. Každý voják se ve chvílích odpočinku potřebuje i dobře bavit, je-li to na úkor velitele tím lépe.
Kontrastní scény se rychle střídají a prolínají a diváci se nepřestávají smát…
Jde o nejuniverzálnější vystoupení, které se hodí jak na soukromé párty, nebo oslavy, tak na velké městské slavnosti či historické festivaly. Bez rozdílu pobaví děti i dospělé.